Byli jsme tam včas a odcházeli zase hodně dlouho. Nohy mě bolely jako každý rok úplně strašně. Klobásky byly opět dobré. Všechno obejít jen v modelařině se takřka nedalo. Takový je veletrh v Norimberku…

Dobrá zpráva je, že se nedal přehlédnout ústup čínských plastových vrtulníků všech velikostí, provedení a barev. Špatná zpráva je, že funkční modelařinu letos zlehka vytlačily výstavní modely. Modýlků aut, motorek, ale i budov a lidí byl opravdu na každém rohu "za korunu pytlik“

Pojďme se podívat na některé exponáty trochu blíž…

GS Storm CL-1 po inovaci. Pěkný!	Jeho nové tlumiče	Velmi zajímavý rallye model…
…s kastlí Mitsubishi GS Racing	Wheely King s crawler konverzí! velmi pěkné!	Nové Mini-Z s 2,4GHz rádiem
A nové modely	Nový Overland (jen nová kastle)	A Hummer – sázka na jistotu

Na chviličku se zastavíme. Na prvním obrázku v předchozí řádce vidíte Kyosho TF-5 Stallion v provedení RtR. Sice je osazený jen klasickým stejnosměrným motorem ale to by ještě tak nevadilo. Ale proč má ten celkem pěkný regulátor NOVAK v sobě i přijímač??? To jsem fakt nepochopil…

Na druhém obrázku je model 1:28 od RAZR (neznám) ale… 4×4, kuličkové diferáky, brushless a li-polky… fakt pěkná záležitost!

Čím…	dál…	krásnější!
Jestli se rozlobíme, budeme zlý!	Dva…	a jeden krasavec!

Krásné je i nové Porsche. I když trochu jej zastínila reálná předloha. Ten Ford už je odjinud. Velká auta nezřídka dominovala stánkům.

A dokonce i Maserati	Další výstavní modely	Z haly hraček! Něco pro milovníky Terminátora
Arnold 1:1 – 400€	Predator "jen“ něco přes dvě kila	Město v měřítku 1:400 vláček s rozchodem 3mm jezdí
Tvůrci železnic se smyslem pro černý humor	Poznáváte je?	Já myslím, že ano…
viz dole	Opravdu velká modelová železnice	A malá… bylo ji spousty
Znovu dole	Výstavní Daytona s certifikátem	Jen nasednout co?
A další…	další…	pěkné kousky
Ne, není to pohled do normální garáže	Cobra je dobrá, ne?	Čínské crawlery
U FG ModellSport jdou	velká kola do módy.	Kdo letos sedlá Toyotu?
A zase velká kola….	Expozice Hirobo	A mé zklamání. MP-777 je stále aktuální model

Jednak na věc, na kterou jsem (dáma promine) čuměl s otevřenou hubou! Přesvědčte se
ZDE

Je to součást modelové železnice. Ano! To autíčko v měřítku 1:87 (k vidění byli i menší) nemá žádnou kolejničku nic. Přesto naprosto spolehlivě maže krajinou. Auta zastavují na světelných křižovatkách, dávají si přednost, autobusy zajíždí do zastávek… pro každého kdo má tyhle věci rád, je sledování mumraje na silnici této velikosti prostě balzám na duši. Jak je to udělané prostě nevím…

Druhá věc už není žádný technický zázrak a líbit se bude jen příznivcům
železnice
Ale je to opravdu krása. Mimořádně reálné zvuky včetně brzd, píšťal atd… světla, pára… Nádhera! Jen ta cena. Pro jednu kompletně osazenou mašinku si připravte cca tři tisícovky té měny co se nám sem pomalu blíží…

Norimberk každoročně otevírá modelářský rok. Pro ten letošní však novinek představil opravdu hodně málo!

Ještě jedna věc. Omluvte prosím kvalitu některých fotek. Ne vždy jsem se všude dobře dostal a už samo focení přes sklo není nic příjemného.

Jak se v oblíbené povídce pánů Šimka a Grossmanna praví, „K mladému muži patří cigareta, jak k velbloudovi hrby“ – stejně tak by se mohlo říct, že k opravdovému off roadu patří naviják. Vždy jsem byl fascinován jejich silou a matně si vzpomínám na nějaký film, kde zapomněli naviják včas vypnout a terénní automobil se po chvíli houpal na větvi jak pomeranč. Když jsem se tedy s modelem F-350 High Lift dostal do fáze, kdy jsem si uvědomil, že úpravami podvozku už jízdní vlastnosti jen tak nezlepším, rozhodl jsem se, že naviják by mohl být to pravé pro zlepšení průchodnosti terénem.

Dlouze jsem začal propátrávat příslušné weby, ale až na jedinou výjimku se mi moc nedařilo nic nalézt. V oné jediné výjimce pohánělo naviják upravené servo, takže jsem si okamžitě řekl, že to by mohlo být to pravé. Tak kompaktní převodovku včetně perfektní skříně s držáky bych těžko jinde sháněl. Doma se mi povalovalo staré servo nestandardních rozměrů, které jsem rozebral a navzdory plastovým převodům se rozhodl jej použít. Logicky jsem se nehnal do akce se servem novým, protože osud serva byl po mém zásahu navždy zpečetěn. Stejně jako u světel jsem se rozhodl, že ovládání navijáku se bude ovládat pouze na modelu. S tím, že vepředu bude koncový spínač, který navíjení vypne na konci lana. Člověk míní, osud mění.

Ze serva jsem odvážně vyhodil veškerou elektroniku včetně potenciometru a na motor připájel kablíky. Z převodů jsem opatrně vyštípal a vyřezal zarážky. Tím jsem ze serva vyrobil motorek s výrazným převodem do síly, který bezvadně padl pod korbu a díky čtyřlinku z minulého dílu nijak nevadí zadní nápravě. Zbývalo pořešit samotné navíjení lana. Podařilo se mi sehnat jakž takž vhodnou cívku, na kterou jsem doufal, že se vejdou minimálně dva metry ocelového lanka a hlavně nebyl problém ji jednoduše uchytit k servu. Šestiramennou páku serva jsem přišrouboval k cívce a celek nasadil na tisícihran serva. Bohužel s ohledem na rozměry cívky nezbylo, než celou karoserii drobně vysadit nahoru. Pozitivem naopak byl ten fakt, že cívka „spolkla“ namísto předpokládaných dvou až tří metrů celou pětimetrovku ocelového lanka 1,5mm – nejslabší, které běžně nabízí řetězce „bau“

Zdvižení karoserie nakonec nebyl vůbec žádný problém. Dvě lišty, které drží kabinu po bocích jsem přemístil na horní část původních úchytů a velmi jednoduše tak získal chybějících cca 12mm. Korbu stačilo podložit na jejích pantech trubičkou stejné délky. Výsledek je uspokojující. Sice někteří maketáři trochu remcají, ale naviják v akci se jim nakonec vždy líbí.

Naviják včetně pohonu máme usazený v zadní části pod korbou, zbývá něco málo detailů. Například dostat lano dopředu na model. To jsem vyřešil velmi jednoduše a přesto myslím efektivně. Mosaznou trubičku; pochopitelně vhodného průměru jsem jen v rukách naohýbal do vhodného tvaru a protáhl skrz model podle potřeby. I naprosto na sucho jím lanko prochází úplně bez problémů. Do bubnu jsem provrtal dírku, kudy jsem protáhl lanko a na jeho konec naletoval mosaznou průchodku které se používají pro uchycení serva. Tak je lanko na bubnu dostatečně zajištěno proti úplnému vymotání. Stejnou jsem naletoval do vhodné vzdálenosti od druhého konce lanka pro koncový vypínač a naprosto stejně jsem zajistil koncové očko, ve kterém je malá karabina. Pak přišel na řadu koncový vypínač při plně namotaném lanu. Mikrospínač a páka serva s přišroubovanou matičkou, skrz kterou neprojde zarážka v podobě mosazné průchodky. Jak jsem zmiňoval v úvodu – neosvědčilo se. Problém byl v tom, že jakmile se lanko napnulo a zároveň se drobně vychýlilo z přesného směru (takže vždy) už se matička svezla sebou a naviják úspěšně a bezpečně vypnul. Jako první úprava tedy přišlo vyhození koncového vypínače. Dalším a v současné chvíli už vlastně jediným ovládacím prvkem je tedy tří polohový vypínač schovaný co možná nejvíc pod světelnou rampou na korbě. Na jednu stranu navíjí, na druhou odvíjí – tuto funkci jsem zatím využil jen jednou při sjezdu prudkého svahu, kdy naviják bezpečně udrží auto a zabrání jeho překocení dozadu. V tom je vůbec jeho snad největší síla. S ohledem na převod do síly, velká kola s agresivním vzorkem a pohyblivost náprav nemá Ford problém, že by se někam nemohl vyškrábat. Naopak vysoko umístěné těžiště je příčinou, že se snadno začne převracet přes zadní kola. Tomu naviják naprosto hravě zabrání. Jednoznačně by to chtělo silnější servo, nebo tedy pohon navijáku. S prostorovými možnostmi v modelu, ovšem není jednoduché něco vhodného nalézt. Ale i takto je naviják jednak přínosným pomocníkem a zároveň i velmi atraktivním vybavením. Jeho pořizovací náklady se v mém případě pohybovaly velmi nízko. Staré servo, které jsem dostal, 5m lanka stálo v řádech desetikorun a zdarma jsem sehnal i cívku a drobnou bižuterii. Nejdražší na celém zařízení je karabina asi za padesát korun. Poslední věc, kterou jsem nezmínil, že naviják má vlastní napájení – 1000mAh pětičlánek – původně přijímačový zdroj pro buggy.

A to konkrétně v P1 – tedy trialových speciálech se nás sešlo sedm. V kategorii Off Road jely tři High Lifty. Poprvé se uplatnilo nové pravidlo třech sekcí. Jedna byla společná pro obě kategorie – Off Road modely ji měly na hraně, speciály ji zdolávaly poměrně hravě. Přesto se i zde rozdávalo dostatek rozhodujících bodů.

Pak si kluci s High Lifty projeli speciální sekci, která byla roztažená na delší vzdálenost a neobsahovala žádné extra těžké úseky. Tím rozhodně nechci říct, že byla jednoduchá a rozhodně nebylo nijak snadné ji v časovém limitu zdolat se zanedbatelným ziskem trestných bodů.

Poslední se jela sekce pro speciály v těžším terénu. Zahajovalo se opravdu nepříjemným sjezdem po suchém jehličí, následovaly zákeřné kořeny a dokonce došlo i na rozpadající se pařezy. Všechny sekce byly postaveny v prostoru, kde oproti minule nebylo suché listí, takže bylo ježdění obecně příjemnější a ovládání přesnější.

Celým závodem se prolínala perfektní přátelská atmosféra s nádechem zdravé rivality v rámci pravidel. V deset se startovalo, ve dvě jsme se rozjeli k domovům. Podle reakcí všech po velmi příjemně stráveném dni.

Ještě mi dovolte v krátkosti zmínit pár detailů o svém vystoupení s modelem AX-10 od Axial Racing. Především tedy vlivu úprav, které jsem na modelu před tímto kláním udělal.

Především jsem okopíroval část úprav ze serveru rccrawler.com – konkrétně změnu v tlumičích, kde původně byla jakási vymezovací gumová vložka na pístnici vně tlumiče. Přestěhoval jsem ji do těla tlumiče, které jsem následně naplnil olejem s viskozitou 350. Tím se délka plně vysunutého tlumiče zkrátila a celý model se trochu snížil. Baterie jsem zajistil ušité na míru v podobě tři články, 120mm kabelu a zase tři články. Tak jsou baterie uchycené ještě pod úchyty karoserie a výrazně se tak snížilo těžiště. Vozit sebou placku plechu uloženou úplně nahoře jen abych měl kam přilepit regulátor mi přišlo jako zbytečný luxus. Takže jsem celé plato elektroniky odložil a ještě jsem tak mohl komfortně uložit tlumiče do maximálního položení a tím tak opět auto trochu snížit a přispět k vyšší stabilitě.

Poslední, ovšem asi nejvýznamnější změnou je samotný pohon. Standardní motor řady 540 jsem nahradil motorem SPEED 400 s převodovkou 4:1. Větší a asi i vhodnější například SPEED 600 s převodem 2,8:1 se bohužel do modelu nevejde. Ale takto je výkonu dost a díky převodům má model jednak perfektně plynulé a pomalé rozjezdy a především se ani v prudkém kopci samovolně nerozjíždí.

Jakmile závod skončil a věnovali jsme se volnému blbnutí, musel jsem uznat, že na rychlostní závod takto vybavený Axik fakt není. Ovšem v trialu své kvality potvrdil a nechal za sebou i dva Snailery a celkově jsme skončili na druhém místě.

Obrazové galerie by mr. DEEKAY ZDE a ZDE

A ještě Petr ‘Cores’ – ZDE

Dvě základní pravidla pro výběr vycházejí z lidových moudrostí. „Nikdy neříkej nikdy“ a „Hlavou zeď neprorazíš“ – obzvláště k tomu druhému bych chtěl říct, že nechci nikoho nabádat k bezduchému kopírování, ale na druhou stranu jednou osvědčená cesta je většinou ta pravá.

Neexistuje nic, žádný faktor, který bych pro výběr modelu volil jako primární. Existuje ovšem několik otázek, které si je třeba ujasnit.

1. Věk a technická vyspělost. Dokážu provozovat model se spalovacím motorem?
2. Mám model se spalovacím motorem kde provozovat?
3. Líbí se mi modely na asfaltu, nebo v terénu?
4. Chci jezdit závody, nebo jen tak pro radost?
5. Jezdí někde někdo v mém okolí? A co?
6. Mám na všechno co s modelem souvisí dost financí?
7. Mám kde model skladovat a montovat?

To je řekněme základní sedmero otázek, které je třeba si ujasnit. A nyní se na jednotlivé otázky podíváme podrobněji.

Bod číslo 1 a 2, které spolu velmi úzce souvisí. Ti kdož jsou dopředu rozhodnutí volit model s elektrickým pohonem mohou následující odstavec klidně vynechat. Nezřídka se setkávám s lidmi, kteří si koupí model se spalovacím motorem a pak jsou zklamaní. Základní pravidlo – model není velké moderní auto, kde otočíte klíčkem a spousta elektroniky pořeší správné množství paliva, vzduchu a o všechno se postará. Karburátor a celý systém spalovacího motoru je to nejjednodušší co v této oblasti existuje. Zkuste se zeptat dědečků a tatínků jak se jim startovali staré škodovky, traboše a jiné poklady socialistické éry. A tady je to podobné. Zkrátka a dobře spalovák potřebuje trochu sofistikovaný přístup. Není to tak složité, jak se z toho mnohdy dělá, ale jisté zkušenosti to vyžaduje. S čím je třeba naopak naprosto bez výjimky počítat je hluk spalovacího modelu. Soutěžní osmina buggy s ostrým výfukem dosahuje 80dB. Nelze tedy model provozovat v obydlených oblastech a s tím je třeba počítat.

Bod číslo tři opět trochu souvisí s následující čtyřkou. Model, který jezdí po asfaltu je většinou rychlá placka, ať poháněná spalovákem, nebo elektra je to auto, které umí doleva, doprava a dopředu rychleji, pomaleji. V ideálním případě ještě dozadu, ale i tak je to na hobby svezení trochu málo. Jakmile se začne závodit je samozřejmě situace úplně jinde. I za sebe, mohu říct, že závody placek byly jedním z toho nejlepšího co jsem v RC autech zažil. Off Road – speciálně monster a nebo trialový speciál umožní jezdci „vyblbnutí“ v terénu, které i v jednom dlouho, dlouho neomrzí. Pochopitelně je to trochu individuální, ale obecně to platí.

A pokračujeme dále. Zatím se nám body krásně prolínaly a nejinak tomu bude i nadále. Čtyřka a pětka – jak jistě chápete je bezva mít vymazleného osminového monstera, ale jestli mám patnáct minut jízdy od baráku asfaltovou dráhu na desetiny, moc si s ostatními nezajezdím. Ovšem pokud o tom stojím. Ale jak jsem už říkal v úvodu. Nikdy neříkej a nikdy a věřte, že co se účasti v závodech týče platí to stoprocentně.
A je tu bod číslo šest. Možná by měl patřit více dopředu, protože jak zkušenost a náš pan prezident správně praví; „O peníze jde až v první řadě“ – RC auta není levný koníček, na druhou stranu, která zájmová činnost dnes levná je? Napovím Vám, žádná. Dalo by se obecně říct, že ruku v ruce s velikostí modelu jde i cena a náklady. Pochopitelně s Mini-Z (model v měřítku 1:28) si zajezdíte mnohem levněji než s Marderem (buggy 1:6) Co se v rozpočtu pochopitelně významně odrazí je účast v závodech. Mnoho lidí si poměrně chybně myslí, že elektra je levnější než spalovák. Není tomu tak. A rovněž není přesné, že by kategorie největších modelů poháněných klasickým dvoutaktním motorem byla extra levnější. Všechno má své pro a proti základní rozpočet můžete vidět v následující pseudo tabulce:

Elektra 1:10 pro závodní účely:
Podvozek cca 10.000,-
Pohon cca 6.000,-
Kvalitní aku na rok: cca 6.000,-
Nabíječ, vybíječ atd: cca 7.000,-
Celkem něco přes třicet tisíc korun.

Monster 1:8 pro hobby účely:
Model cca 15.000,-
Aku, nabíječka atd: cca 3.000,-
Palivo na rok: cca 2.000,-
Jsme tedy něco přes dvacet tisíc.

Elektra 1:10 pro hobby, potažmo drift.
Model cca 8.000,- včetně pohonu.
Aku, nabíječky atd: cca 5.000,-
Pneu atd: cca 1.000,-
Ano je to výrazně levnější, že?

Buggy 1:8 pro závodní sezonu:
Podvozek: cca 15.000,-
Motor: cca 8.000,-
Startbox: cca 3.500,- (včetně aku)
Pneumatiky na celý rok: cca 2.000,-
Ostatní věci jako aku, atd: cca 3.000,-
Palivo: cca 2.000,-
Tady se víc než kde jinde musí počítat s dalšími náklady během sezony.

Buggy 1:6 hobby:
Model: cca 25.000,-
Pneumatiky na celý rok: cca 2.500,-
Aku, nabíječ atd: cca 3.000,-
Palivo je sice zanedbatelná položka, ale jinak je to prašť jako uhoď.

A něco levnějšího na závěr:
Model 1:16 (1:18)
Model cca 3.000,- až 5.000,-
Aku, nabíječka atd: cca 3.000,-
Ano tady se to dá, že?

Upozorňuji, že ceny jsou tak trochu střelené od boku, nechytejte mne za slovo, respektive za korunu!

Asi jste si všimli, že nikde není zmíněna RC výbava. Ta je u některých modelů v základu, někde ne, nezřídka uživatel zatouží po lepší výbavě a navíc je jejich nabídka natolik velká, že jsem se rozhodl nezahrnovat toto vybavení do součtu.

Navíc nikde není počítáno s jakoukoliv spotřebou náhradních dílů, touze po tuningu atd. Ale neuměl jsem dát do nákladů šikovnost a náročnost jednotlivých jezdců. Ale nějakou část prasátka raději nevydávejte a počítejte s nějakými náklady na provoz během sezony.

Jedna rada na závěr. Projděte si články na serveru, podívejte se na obrázky a zkuste si ujasnit jakým směrem byste se chtěli vydat. Aby se na foru neobjevovali nesmyslné otázky kolem dokola, sestavili jsme pro Vás team poradců. Zkušených modelářů, kterých se můžete na další věci zeptat. Jen prosím dodržte základní dvě pravidla. Ptejte se prostřednictvím soukromých zpráv zde na foru, nebo mailem a mějte trpělivost s odpovědí. Nemusí vždy nutně dorazit během půl hodiny (obrazně řečeno) A vyvarujte se dotazů, kde mám koupit to a to. Zkuste zadat produkt do vyhledávače (seznam.cz, nebo google.com) a uvidíte, že Vám vypadne spoustu použitelných odkazů.

NOHA – spalovací modely především monstery, dvoutakty a malá měřítka
MIKIRC – elektry, desetiny a malá měřítka jak on, tak off road
DEEKAY – trialový elektro specialista
SALVATORE – pokud jste si nevybrali, nedostali během pár dní odpověď, nebo tak něco

Stejný team lidí pro Vás tento článek sestavil. Dovolte mi abych jim poděkoval!

UPDATED LINKS!

Krátce po polední jsme se začali sjíždět u rybníku „U Markéty“ v pražském Hájku. Přesně v jednu stála kompletní sestava první expedice na startu. Když to tak píšu vypadá to strašně strojeně, ale skutečnost byla taková, že jsme prostě vyrazili do terénu, který jsme si dopředu trochu obhlédli.

Pětkrát Hifh Lift, záměrně nepíšu Ford F350, protože jeden model byl vybaven karoserií Land Rover Discovery. A dlužno uznat, že byl asi nejmaketovější a nejhezčí. Třikrát Axial AX-10 a jednou Oshkosh 8×8. Dva High Lifty vybavené funkčním navijákem, spousta modelů s tažnými řetězy a lany. Kde co bylo potřeba a využilo se.

V lokalitě jsme našli super prostory pro sjezdy a logicky i výjezdy. Ti nejotrlejší si dopřáli výjezd po totálně ledem pokryté boční stěně stavidla rybníku. To jsem přiznávám srabácky vzdal a jel kus vedle. Mám fordíka i své kosti na takové kousky moc rád. Pak jsme absolvovali dlouhý výjezd lesem, který nejen prověřil schopnosti modelů, ale i naše, protože už se jednalo o takový ten svah, kde je problém i stát. Natož lézt nahoru i dolů a k tomu ještě řídit model.

Když jsme vymýšleli nějaká pravidla expedice bylo řečeno, že se autu nesmí pomoc po celou dobu rukou. Praxe ovšem ukázala některé nevyhnutelné změny. Opravdu jsme modelům nepomohli lidskou silou. Tahali jsme auta navzájem, ale nikde jsme auto nepoponesli nebo tak něco. Co ovšem funguje trochu jinak jsou nehody. Většina aut je přece jen postavena i s ohledem na vzhled, takže prostě nikdo nenechá model kutálet dolů svahem. A protože nám jde především o poježdění v přátelské atmosféře, není proč si dělat nějaké násilí.

Nějaké drobné technické potíže nás samozřejmě neminuli, ale i tak si myslím, že jsme si všichni pěkně zajezdili a odpoledne si fakt užili. Osobně bych chtěl všem poděkovat nejen za účast, ale i za to, že všichni bez reptání polepily svoje modely! Díky pánové!

Další serie fotografií by mr. Cores – ZDE

…a ještě další by Adam „Oshkosh“ – ZDE

Úprava, která přešla ve známost pod označením „4LINK“ jsou čtyři vlečná ramena držící každou nápravu. V drtivé většině dvě vnější souběžná s osou podvozku a dvě do tvaru „V“ s vrcholem na nápravě. Toto uložení náprav umožňuje jejich velmi slušné zkřížení proti sobě, u dlouhých speciálů do extrémního terénu je to až devadesát stupňů.

My takové zkřížení nepotřebujeme, ale chceme alespoň nějaké – původní systém zavěšení na poměrně velmi tuhých listových pružin totiž neumožňuje zkřížení takřka žádná, respektive mizivé i při nejměkčím provedení pružin. To vede i na malé terénní nerovnosti k vyvěšení jednoho kola nápravy do vzduchu a bez uzávěrky diferenciálu je pak model i v relativně lehkém terénu velmi brzy na konci s dechem, respektive s adhezí.

Ta baterka je tam pro porovnání – AA!	Omluvte prosím šrámy z cest

Jakkoliv je tato úprava bezesporu přínosná pro jízdní vlastnosti v těžkém terénu, má pochopitelně i některá úskalí. Jednak je to vyřešení pružení. S modelu se odstraní listová pera a původní „tlumiče“ s vnitřní pružinou začnou být málo. Je třeba do nich buď dát silnější pružinu, nebo ještě lépe na model dát klasické olejové tlumiče s vně vedenou pružinou. Důležité je ovšem zachovat poměr výšky a zdvihu, protože při přehnaném zdvižení se model snadno stane příčně velmi nestabilní. Dalším minusem, ačkoliv „pouze kosmetickým“ je přesun serva řízení přímo na nápravu. Občas jsou k vidění i pokusy s uložením serva jinam, ale po propružení nápravy pak dochází k výkyvům řízení, což je pochopitelně nepříjemné. Na druhou stranu chápu, že mnozí majitelé modelu raději řeší 4link uložení jen pro zadní nápravu a přední nechávají z vizuálních důvodů v původním uložení. Tady se prostě každý musí rozhodnout sám.

Patřím k těm co raději za jízdní výkon obětují nějakou tu vizuální fajnovost, takže jsem si připravil desku pro uložení serva, která je k nápravě uchycena prostřednictvím původních děr listových pružin. Kvůli domečku diferenciálu uprostřed nápravy musí být pochopitelně zvýšená a její podložení jsem tak zčásti využil pro uchycení vnější dvojice vlečných ramen. Vnitřní ramena jsou uchycena pod servem na vlastním držáku vytvořeném z původních držáků serva a 3mm svorníku. Na straně podvozku jsou všechna ramena uchycena na stranách středové „šupny“ Nejdelší částí stavby bylo vymyšlení uchycení a především délek jednotlivých ramen, aby náprava byla přesně v pravém úhlu proti ose podvozku a aby ve výsledku model neplul krajinou jak památná a oblíbená „dvanácettrojka“

Ještě vyšší verze	Detail zadní nápravy

Uchycení zadní nápravy bylo po vyřešení problémů s přední už poměrně jednoduché. Vnější ramena jsou opět uchycena do původních otvorů po listových perech, vnitřní „véčko“ pak k držáku, který nevím proč a nač, ale byl součástí stavebnice. Hodil se… Všechny spojovací tyče jsou vyrobeny z 3mm svorníku, na který je nasunuta alu trubička vhodného průměru. Aby se nemohla pohybovat, protože jeji vnitřní průměr byl větší než průměr svorníku, na každý svorník jsem na konce zasmrštil kus bužírky. Trubička jde lehce nasunout, ale svorník je uvnitř poměrně přesně vystředěný.

Na obou nápravách bylo nutné otočit náboje kol. Na přední nápravě je to logické, spojovačka řízení je myslím dobře patrná, na zadní proto, že do otvorů v nápravě blíž ke středu chassi jsou uchycená ramena a abych spojovačky zamezující zatáčení zadních kol uchytil jednoduše, tak jsem náboje otočil také.

Osadil jsem tlumiče klasické konstrukce z modelu HPI MT-2. Nejprve jsem je od náprav přivedl přímo k rámu, ovšem po prvních pokusech bylo jasné, že model už není dostatečně stabilní zbytečnou výškou. Vrátil jsem tedy nástavce na chassi, které umožňují jeho nižší zavěšení vzhledem k nápravám. Tím se model výrazně stabilizoval, navíc jsem na disky kol ze strany „do pneumatiky“ nalepil závaží. 45 gramů do každého předního kola a 15 do každého zadního. Model se chová klidně a výrazně narostly meze náklonů.

Přední náprava…	…a řízení

Poslední částí této poměrně rozsáhlé úpravy bylo osazení motoru Graupner Speed 600 ECO, který točí „pouze“ 11.000 otáček, takže model se nyní na druhý rychlostní stupeň pohybuje jen o něco rychleji než dříve na jedničku. Naopak při jejím zařazení nyní se model opravdu takřka plazí, což je do těžkého terénu naprosto ideální. Regulaci stále naprosto v pohodě zajišťuje regulátor DSYS 30A z Brna.

S autem jsem nyní opravdu spokojen. Jak jste si mohli na některých fotografiích zde ve fóru všimnout, kouká Fordíkovi zepředu nějaké ocelové lano. Ano můžete hádat, na co se koukneme příště